Kluci a styl? Styl a kluci?

Víte, řada holek si často stěžuje, že čeští kluci nemají styl. Ironií je, že kolikrát nemají ani ony tušení o tom, co styl je a co není (mít kompletní šatník z NewYorkeru to opravdu není) a nakonec pak jejich pan dokonalý je jen další řadový kluk. Bohužel, to samé říkám i já. Častokrát když se řeší tato otázka a rozdíl mezi cizincem a Čechem jsem jednoznačně pro cizince. Ale je tomu skutečně tak? Nekřivdíme už maličko našim klukům?

Doba pokročila, naši vrstevníci dospěli, díky internetu má každý přehled o všem a přeci jen výjimky se na ulici najdou. Ať už to je ten sexy prodavač v Bershce, MACu,... a když nebudu mluvit o gayích tak třeba ... hm.

Celý týden jsem se zaměřovala právě na toto téma a mám pocit, že bych dle svých měřítek přišla na pár "stylů" dnešních kluků.

1. metalista, punk a další "temné" styly
Myslím, že by mi teď pořádný metalista či kdokoli jiný pěkně vynadal za to, jak jsem jej zařadila. Ale upřímně já v tom moc rozdíly nevyhledávám. Možná trošku více markantní změna je v účesech, ale oblečení by si mezi sebou mohli půjčovat. Punk má pro sebe typickou červeno-černo-modro-bílou.. kostku, vysoké boty, nagelované šílené vlasy, řetězy,.. Metal černé oblečení, řetězy, dlouhé vlasy,...
Pokud ten dotyčný se v tom vidí, cítí se v tom dobře pak ano. Už tak je to považováno za styl. A když to tomu člověku pak sluší není vůbec o čem diskutovat.

Jako ilustrační foto jsem použila fotku kluků se kterými jsem se v nedávné době setkala, ale jelikož nevím, zda-li by souhlasili s tím, že je tu "vystavuju" zakostičkovala jsem jim obličeje i když to teď vypadá divně.

2. sportovec
Addidas, Puma, Nike, Reebok, ... a tam to občas končí. Tento styl u nás převládá na takových 40% a vlastně si nejsem ani tak dost jistá, zda-li se to za styl dá považovat. Ještě tak to beru u skutečných sporotvců, ale co kluk, který kdysi dávno jako malý hrál třeba fotbal a teď se na nějaký sport tak maximálně podívá v televizi? Veliké červené tričko s nápisem PUMA už mi přijde spíše jako uniforma národa.

3. Hopeři
Pokud bych se měla vyjádřit opět procentuálně tipovala bych to tak na dalších 40% hoperů u nás. Velké kalhoty s rozkrokem u kolen, velikosti XXXXXL,... Stále nechápu, proč zrovna tento styl je tak oblíbený?

4. Stylaři
Ti, co se dají považovat většinou za poklad. Někdo jim nadává do gayů, holky o nich tvrdí, že jsou namyšlení, ale všichni se shodneme, že být jich více není o čem diskutovat. Ti kluci si hlídají, co si berou a kupují. Patří sem moji milovaní hipstři. Ale ti se zatím dají spočítat na prstech.

Ten kdo pozná partičku těchto pražských kluků ať se mi třeba vysměje, ale ano, já tohle považuji za stylaře.

Popravdě... jsou dny, kdy by mi měli zakázat psát články. Teď když to po sobě čtu mám chuť to smazat, ale nemám nejspíš odvahu.

Ale řekněte mi, co vy? Myslíte si, že v Čechách skutečně jsou kluci úplně bez stylu?

Recept na výtečnou horkou čokoládu

Jsem milovníkem horké čokolády. Vlastně čokolády v jakékoli formě. A nejlepší čokolády mají vždy v těch nefalšovaných italských kavárnách. Aneb pravá horká čokoláda, které se dá jíst po lžičkách. Recept na ni jsem našla již hodně dávno, ale teprve teď jsem se ji rozhodla risknout. Odrazovalo mě spíše to, že jakmile člověk zjistí složení už se na to bude spíše dívat jako na kalorickou bombu než lahůdku.
Ale pravidla jsou od toho aby se porušovala.

Na 2 hrníčky budete potřebovat:

2 čokolády na vaření
2 hrnky mléka
kelímek smetany na šlehání (cca 200ml)
1 lžičku moučkového cukru
skořici na posypání

A velice jednoduchý postup:

V do hrnce dáme zahřívat mléko budeme přihazovat kousky čokolády. Celé to pak rozmícháme dohladka.
Až se všechny kousky čokolády rozpustí přilijeme kelímek smetany a lžičku moučkového cukru.
A opět mícháme aby tam nebyly žádné hrudky.

Nakonec to můžeme rozlít do hrnků a posypat trochou skořice.

A mohu vám slíbit, že do konce dne nebudete chtít čokoládu ani vidět, ale vážně si pochutnáte.

Přeji dobrou chuť!

Lehké chlebíčky s kuřecím masem

Nejsem zrovna moc veliký zastánce české kuchyně. Po kachně s mi dělá špatně a svíčkové jsem se úspěšně kdysi dávno přejedla. Zda-li je nějaká kuchyně, kterou mám ráda jsou lehké- řecká, italská, francouzská.
A právě tento recept bych tam zařadila.

Budete potřebovat:

• 3 kuřecí prsíčka 
• italský tmavý chléb 
• kelímek řeckého jogurtu (zakysané smetany, ale varianta s řeckým jogurtem je mnohem zdravější)
• parmazán (můžete použít i levnější eidam, ale ta chuť je pak znát)
• stroužek česneku
• pár listů hlávkového salátu
• sůl
• pepř
• bazalku
• citron nebo citronovou šťávu (neslazenou)
• slunečnicový nebo olivový olej 

Postup:
Jemně naklepeme maso a vmasírujeme do něj sůl s bazalkou a troškou pepře a dáme jej do zlatova upéct na rozpálenou pánvičku vytřenou olejem.

Dále v misce smícháme řecký jogurt, šťávu z citronu, bazalku a nastrouháme trochu parmazánu. Pak podle chuti osolíme a opepříme.

Chléb si nakrájíme a dáme jej nasucho jemně opéct na pánvičku. Zkrátka nedělat z toho topinky, ale spíše jej nahřát.

Pak rozkrojíme stroužek česneku na dně půlky. Jednu půlku prolisujeme do připraveného jogurtu a druhou potřeme opečený chléb.

Ještě maso nakrájíme na nudličky a už můžeme vše dávat dohromady. Takže chleba potřít směsí jogurtu, na to položit ledový salát, nudličky masa a na závěr natrhat nebo můžeme ještě nastrouhat zbylé plátky parmazánu.

A můžeme podávat na stůl lahodný a zdravý oběd nebo večeři.