DIY: Vzkaz ve Vajíčku

Začíná na mne konečně působit ta Velikonoční nálada. Ačkoli včera jsem po probuzení nechtěla věřit tomu, že to bílé na chodníku může být opět ten vtíravý sníh, dnešní sluníčko mi vše svým způsobem do jisté míry vynahradilo.
S Jackeline jsme se rozhodli tradičně si vyměnit vzkazy ve vajíčku. V čem to spočívá a jak si něco takového udělat doma?

Postup je více než jednoduchý, pokud vám nedělá problém vyfouknout vajíčka, tak vás již nic nepřekvapí.
Každá si tedy vyfoukne své vajíčko a náležitě si jej nazdobí.

Pak napíše na papírek nějaký vzkaz a strčí jej do vajíčka.

Stylová Velikonoční sklenice se zajícem

Jako malá jsem přímo zbožňovala Velikonoce. Spojovalo to tenkrát pro mě 3 nejoblíbenější věci: čokoládu, zvířátka a vyrábění. S mamkou jsme vždy již od poloviny března vystřihovaly různé velikonoční motivy, malovaly a okna a podobně.
Bohužel mám pocit, že jak stárneme opadává z nás veškeré nadšení a tak se z Velikonoc stal pouze volný den v kalendáři a několik těch předražených dekorací. (Zloději po mě chtěli za malou chlupatou Velikonoční ovečku 540Kč! Neodvážila jsem  se ani koukat na tu o pár cm větší.)
Ale rozhodla jsem se přeci jen jednoduše a hlavně levně zhotovit Velikonoční dózu třeba na čokoládový vajíčka, šperky,...

Potřebovala jsem na ni pouze jakoukoli figurku zajíce, sklenici od  kyselých okurek, tavící pistoli a bílou barvu ve spreji na plast.

Místo, kde bloguji

Ačkoli v mém případě ty nejlepší články vznikají v mé hlavě během dne či v nějaké útulné kavárně. Pro každého bloggera je důležité mít nějaké to místečko kde, když na něj tlačí ze všech stran, si může sednout a prostě něco začít tvořit.

Jedna z nejlepších knih, které můžou být pro někoho jako jsem já je Teen Vogue Handbook (vlevo). Je tam o všem, co souvisí s módou. Počínaje módními časopisy končeje módními designery. Aneb zkrátka příručka pro každého, kdo chce mít kariéru v módním průmyslu. 

Dále pak blbosti jako tucet svíček, lak na nehty, parfém, pudr, balzám na rty, zrcátko,... Zkrátka něco bez čeho se žádná z nás neobejde. 

Další věcí, kterou musím mít vždy u sebe je poznámkový sešit, kam si píšu všechny myšlenky, kdykoli mne napadnou, abych z toho pak mohla později vyjít. 

A samozřejmě hudba. Život bez hudby by neměl nikdy tu správnou šťávu a co teprve, když potřebujete veškeré emoce přidat do pouhého textu.

Nu a nakonec, když už opravdu není po čem sáhnout nebo se dostanete do slepého bodu, nikdy neuškodí prolistovat si pár časopisů.

Je nám v hvězdách dáno?

Ráno, když zrovna náhodou nemám 30 minut na to se obléct, nalíčit, naházet věci do kabelky a vyrazit poklusem na autobus, si vždy ráda u snídaně přečtu pár článků a horoskop. Dnešek, nebyl výjimkou a dokonce jsem při čtení svého horoskopu nabyla pocitu, že by na tom něco mohlo být. Jelikož jsem 21. prosince, kdy znamení střelce končí a začíná kozoroh, čtu si oba horoskopy- pro případ.

Kozoroh prý poradí svým kolegům v práci, kteří si o jeho rady řeknou. Ano, spolužačka mne skutečně požádala o pomoc při přípravě na zítřejší matiku, kterou sice také nechápu, ale spolu jsme to dokonce rozluštily.
Pro střelce měl zase být "vhodný den pro nákup či prodej nemovitostí a jiné majetkoprávní změny. Pokud tedy už nějaký ten čas odkládáte rozhodující krok v podobných záležitostech, nebojte se situaci rozseknout. Povede se vám všechno, na co sáhnete. Hvězdy vám přejí." Tak jsem si to přebrala po svém  a rozhodla se, že si teda koupím ty sluneční brýle v Zaře ve slevě, co jsem na ně posledně tak koukala.

"Co dneska budeš dělat?" zeptala se mě spolužačka. "No jelikož mi v horoskopu tak nějak vyšlo, že bych mohla jít nakupovat, tak zajdu do Zary." usmála jsem se. "Překvapivě." připojila se se smíchem další spolužačka. Tím jsme rozpoutaly náruživou debatu o horoskopech a o tom, jak na koho co sedí.

Já ty horoskopy a vůbec celou esoteriku beru s rezervou. Ale proč na to nevěřit? Stejně do horoskopu napíšou vždycky něco, co si každý přebere po svém, aby to tak sedělo na něj.

Víte, co mělo ale být v mém horoskopu napsáno?

"V žádném případě, ani kdyby vám nabízely ty nejhezčí brýle na světě třeba zadarmo, nevycházejte ven. Protože dnešní konstelace hvězd vyžene vaše ex do nejbližšího, vámi zvoleného nákupního centra. Takže pokud vyjdete ven budete stejně za debila a ještě nakonec stejně nebudou mít přesně -ty- brýle nýbrž odejdete s hořkou náhražkou." 

Ano, mé vyhlídnuté brejličky (které jsem si v hlavě cestou ještě 100x zkrášlila) už dávno neměli tudíž jsem si koupila prosté vínové. A když jsem vycházela z obchodu, všechny vnitřní orgány si vyměnily své dosavadní stanoviště. On. Sakra. Proč když nám to s někým prostě neklapne, tak ten dotyčný jednoduše nezmizí z povrchu zemského? A copak mají naši ex dovoleno najít si přítelkyně dřív než my?
Obrana číslo 1- sklonit hlavu, přidat do kroku, začít se hrabat v kabelce, vytáhnout mobil, začít psát hloupé SMS kamarádce typu 'Co sakra dělá ... v Letňanech?!'

"PJ?" zavolal na mne. -Jsi v háji... zelenéém...-
"Jé ahoj! Co ty tady?" nasadila jsem široký úsměv.
"Ále vyrazili jsme spolu do kina." řekl a chytil svou přítelkyni kolem ramen.
"Áhá. To je tvá přítelkyně, že?" opět stejný vřelý ač trošku kamenný úsměv.
"Jo. Moje holka." ukázal na ni. Což vlastně ani nebylo třeba, celá tahle konverzace byla celkem zbytečná, jelikož o jeho přítelkyni jsem věděla snad hned, jak si ji někde nabrnknul, jelikož mi hned musel napsat.
"Ahoj. Máš pěkný šaty." řekla ona. Ráda bych její hlas popsala jako pisklavý, nepříjemný a vůbec jí celou označila za jakousi zoufalou a primitivní slečinku. Bohužel. Hlas měla naprosto normální a k mé hrůze vypadala dost dobře. A co víc! Nebude až tak primitivní, když dokázala ocenit mé nové šaty. Snad jediný zoufalý počin, který kdy ta holka udělala bylo to, že se kdy dala dohromady s ním- bohužel vím naprosto přesně, jaké to je. Jak zoufalý člověk může být, když se mu myšlenky začnou toulat kolem někoho tak sobeckého a namyšleného...
"Neni ti v nich zima?" reagoval hned on. Upřímně? Ne. Ačkoli venku pravděpodobně sněžilo a teploty byly kolem 0°C, já měla pocit, že mi krev v žilách už bublá na bodě varu.
"Díky, já taky toho moc venku nenachodím. Hele tak se mějte, já už musím." jak vyčerpávající může být se neustále přetvařovat.
"Počkej, jak jsme se dlouho neviděli? A vůbec pojď s náma na kafe! Musíme tu zabít nějak tu hodinu." Každý slovo, co vypustil z pusy mne uráželo, jak jen to bylo možné. Fajn. Možná jakmile jde vždy o něj jednám vždy přehnaně. Ale nejspíše mne uráží už samotná jeho existence.
"Promiň. Vážně musím."
"To už se spolu jako nebavíme?" zasmál se. Nechápu, o co mu jde. Ne, nebavíme. Pokud nepočítáš to, že mi čas od času napíšeš ahoj. A ani to nikomu z nás nechybí, je nám fajn.
"Ty jsi příšernej. Nech jí. Nevíš, třeba chvátá za přítelem." Děkuji ti. Jestli ta holka na mne udělala dobrý první dojem, tak to skončilo.
"Tak to jo. Jedině tak." usmál se na mě.
Co jsem mohla dělat? Nebudu mu přeci tvrdit, že nikoho nemám. Úsměv jsem mu opětovala. Co nejlépe jsem ze sebe dostala frašku ve stylu "Tak třeba někdy. Užijte si film. Ahoj." a odešla.

 Prosím. Bohužel horoskop vás ale raději pošle utrácet, řekne vám, jak je možné, že váš partner žárlí na vaše kolegy, ale o té skutečné hrozbě se nedovíte nikdy předtím.

P.S. A nikde ani neexistuje návod jak se chovat v přítomnosti ex a jeho přítelkyně.

Když se rozhodnete opustit tuto planetu

Zara čepice, Psaníčko H&M, cvočkový zlatý náramek Claire's, leopardí triko Zara, rtěnka MAC

Snad kolem sebe tento týden soustřeďuji prapodivnou karmu nebo si shon současných událostí nedokážu jinak vysvětlit. Víte, každý den mne potká situace, kdy si připadám jak v tom meme obrázku  "I don't want to live on this planet anymore."
Po slunečném vítání jara nám zase napadl sníh (to možná není tak prapodivné), v tom sněhu ráno venku slyším jak někdo seká trávu a zpívá si u toho, malé dítě v kočárku se mi pokouší ukrást kabelku z rukou, slyším malý kluky jak si vypráví o tom, že není swag říkat swag a pak zase nějaké holky řeší, že One Direction jsou jako Beatles (To sakra ale nemůžou vůbec srovnávat! Ne MOJE Beatles!) a kamarád Rus,co je v Čechách teprve 2 roky, neumí tancovat kozáčka. Všechno nového je pro mne matoucí. Stupidita lidí mi začíná lézt krkem. Fíbíčkáři si pletou pojmy "zeď" a "chat". Moje generace neumí ocenit starou, kvalitní a léty prověřenou muziku a raději poslouchají písničky na styl "ass ass ass ass ass ass ass". Staří dobří přátelé se mne rozhodli vyměnit za nové. (Jako by neznali tu písničku od Svěráka) A další a další.
Konec ale negativním myšlenkám.

Miluju zlaté cvočky. Všude. Všude. Všude.

¨

Jackeline měla pravdu. Ten koš tam je jako pěst na oko. Tak třeba příště se poštěstí. :D

Sladká příchuť jarních lásek

Sluníčko ráno praží do oken. Venku fouká svěží vítr. Lidi se více usmívají. Teplé bundy a kabáty zapadají hlouběji a hlouběji do skříní a v botníku mizí zimní kozačky. Není pochyb o tom, že jaro nám již o svém příchodu dává jasně vědět.
Ne jen, že příchod jara působí blahodárně na všechny ty podzimní a zimní deprese, o čemž jsem se na vlastní kůži přesvědčila loni, ale tak nějak i spolu s tajícím sněhem roztávají i napjaté vztahy mezi lidmi. A to hned každého zahřeje sluníčko i u srdíčka.

Ne nadarmo se říká, že jakmile na někoho přijde jaro, to se to začne párovat. Až mě děsí, jak moc mých přátel už musí rozdělovat svůj čas mezi přátele a přítele.

Traduje se historka, že zadaní a nezadaní si až tak příliš neporozumí. Buď mezi nimi panuje jakási rivalita nebo žárlivost, snad právě i to rozdělování času.
Ale já osobně jsem to nikdy nějak neprožívala. Upřímně mi to bylo jedno. Když jsem měla přítele ani mí přátelé si moc nestěžovali snad proto, že jsem si na ně udělala vždycky čas. A když jsem nikoho neměla vždy jsem se k tomu stavěla spíše flegmaticky.

Ale jaro vlezlo do srdcí téměř všem mým známým. V současné době mám jen jednu nezadanou kámošku a jednoho kámoše. A to se pak není divit, že jsem byla dokonce díky své zadané kamarádce uvržena do situace, kdy ona se líbala se svým přítelem a já tam jenom stála... a stála. A že jsem musela vypadat směšně, když na mne z projíždějícího auta mával nějaký chlápek, co svým vzezřením připomínal spíše teroristu.

Nikdo ale nechápe, že mne v současné době nevadí, být tou nezadanou. Ráda se nechám pozvat na kafe, ráda se usměji na pěkné kluky v autobuse,...

Ale možná i v tom by mohl být někdy kámen úrazu u nezadaných a zadaných.
Dnes jsem šla s kamarádkou, co se může pyšnit už několika měsíčním (!) vztahu (chápejte tu ironii), do Starbucku na Václaváku, kam chodí dost stylových cizinců. A když si kousek od nás sedli dva asiati, kteří .... zkrátka měli styl. Nechci nějak shazovat pěkný český kluky nějakýma připrťavělýma asiatama, ale zkrátka nešlo se na ně nepodívat. Snad už kvůli těm upraveným černým vlasům. A nejspíš si ani oni nemohli nevšimnout toho, jak na ně civím, protože si něco říkali, koukali se na nás a pak se na nás usmívali, mávali nám a nakonec se zeptali, jestli si k nám můžou sednout. Kamarádka mě pod stolem kopala a vysílala mým směrem zachmuřené pohledy.
Cizinci s námi začali navazovat konverzaci, jak se dalo. Bohužel dost často se stalo, že jedna strana neporozuměla druhé a já začala nenávidět svou angličtinu v kombinaci s neschopností vyjádřit myšlenku slovy. "We love Prague so much!" začal jeden, který měl trošičku propadlé tváře. "Really? It's fantastic!" usmívala jsem se. "Yeah. There are lovely girls." usmál se ten druhý, který se mi z nich líbil nejvíc. Nakonec nám dokonce ke kafi koupili i něco na zub. A já jim za to dala na nás facebook.
Když odešli s tím, že musí pokračovat, ale že nás moc rádi poznali. Začala se zvedat i naštvaná kamarádka.
"Počkej. Já to ještě nedopila." prohodila jsem nic netušíce s pohledem upřeným do skoro plného hrníčku. "Ty jsi fakt příšerná!" vyjela na mě. "Co? Proč?" "Chováš se hrozně. Ani je neznáš! Můžou být zač cokoliv. A já mám Martina. Na to jsi zapomněla?" zapínala si kabát. "Tak promiň, ale byli pěkný ne? Navíc si vážně myslíš, že bych s nima někam šla? No tak. Neříkala jsem jim svůj pin ani adresu. Myslím, že můžeš být v klidu. A Martina jsi tím nijak nepodvedla. Hele omlouvám se, ale netušila jsem nic."
Myslím si, že mou omluvu nevzala, protože prostě odkráčela a já tam zůstala.

V čem byla chyba? Nepochybně jsem z toho vzešla já jako ta největší... poběhlice (chci být slušná)... ale vždyť je to všechno jen sranda ne? Možná i tohle je to něco, co mi kazí všechny vztahy. Jsem ještě dítě, které má za vším ohromnou srandu a nehledí důsledků. Možná.

Inteligence nadevše. 

Je možné, že čím jsme starší zvětšuje se propast mezi zadanými a nezadanými? Pokud ano, existuje možnost, jak se ji vyhnout? 

Veletrh Beauty&Spa - Jaro 2013

Mám ráda různé veletrhy. Již jako malá jsem chodila na veletrh hraček, dále pak veletrh For Pets a v současné době samozřejmě Interbeauty, Biostyl a v pátek jsem navštívila i krátce veletrh Beauty&Spa, o kterém se vám chci rozpovídat více.

(Zdá se mi to, nebo mám tu nohu 'vykloubenou') 

Snad hned na začátku si dovolím menší kritiku s tím, že prostory a vůbec i přístup výstaviště v Letňanech se rozhodně nedá srovnat s tím v Holešovicích. To je jako srovnávat fake kabelku LV s originálem. To, že pro novináře není nikde něco jako akreditace, neexistuje něco, jako několik pokladen. Takže již u vchodu mé nadšení začalo hasnout. A když jsem zjistila, že jsou otevřeny pouze 2 haly, přičemž je to stánek na stánku, halva na hlavě. Vzala jsem spolužačku na latté, kde bychom probraly bojový plán a zároveň se trochu postavily na nohy.

A konečně jsme se vyrazili podívat na hlavní (a jediné) pódium.Kde začínala přehlídka na kterou jsem se těšila snad nejvíc: Tajemství ženských křivek od společnosti Správná podprsenka (více na jejich facebookové stránce). Kdy různé ženy, různých velikostí předváděly spodní prádlo.

Když jsme už tak pěkně okupovaly sedadla v krásné přední řadě u pódia rozhodly jsme se počkat na další přehlídku a to trendy na Jaro-Léto 2013. V minulém článku jsem psala, řekněme, něco na ten způsob a to jsem se nechávala inspirovat přehlídkami z Fashion Weekendů. Většina z vás, což mě těší, si stála za svou klasickou představou barevného, kytičkového jara. Tato přehlídka vesměs obsahovala velice pěkné modely a charakterizovala tak jaro, jak má být.

Ačkoliv program byl velice zajímavý a já se dostával do euforie, kdy jsem chtěla vidět všechno, rozhodla jsem se jít omrknout i to, co mi nabízí stánky. Při té příležitosti jsem nechala spolužačku- Sabinu- i nalíčit od profesionálky, která líčí podle barev feng-šuej. A to mne velice zaujalo. Ale jelikož jsem srab, který od zážitku na Interbeauty, kdy mne nalíčili až přespříliš výrazně jsem se raději držela stranou. Ale překvapivě, to dopadlo velice dobře. A s výkonem byli všichni spokojení.

A nebyla bych to já abych neskončila u stánku se zdravou výživou. Přesněji u bílkovinné diety. Tam mi změřili váhu, výšku, tuk, svaly. A nakonec jsem s vysokým sebevědomím opouštěla stánek s tím, že mám vlastně údajně skvělou postavu. (Potěšilo mne zjištění, že tuku mám 22% a svalů 34%).

Ale snad nejvíce zaměřené to celé bylo na nehty. Nehty, nail art a vše s tím společné. Soutěžící v oblastí nailartu čarovaly s umělými nehty tak, že se na to skutečně dalo koukat, ale když jsem ty rejčáky později viděla na modelkách děkovala jsem za své přirozené, krátké nehty.

Ačkoli bych neměla. Oprava. Nemůžu. Ale nemohu si pomoci a neustále si to v hlavě porovnávám s Interbeauty. Ne, nedá se to srovnat. Organizačně určitě ne. Ale zase nemohu říci, že to byla katastrofa.
Jenom myslím, že si podzimní ročník nechám v klidu ujít a nebudu mít ten hrozný pocit, že jsem o něco přišla.  Ale díky nově nabitým zkušenostem se již ta líná část mého já nebude moci vymlouvat, že přeci nemám o čem psát. Z čehož vyplývá to, že článků by tu mělo být požehnaně.

P.S. Musela jsem si na sebe vzít tričko aneb jak někteří říkají 'uniformu' od krásné. Vážně jsem neměla do chodící reklamy daleko.