Měkké medové perníčky za tři.. dva...

Kdo říká, že se perníčky pečou jen na vánoce a velikonoce či jiné 'speciální' příležitosti ať jde sem. No, pojďte mi to říct do očí, smradi.
Není to vůbec pravda, protože já perníčky zbožňuju, miluju a umím ty nejlepší. A nejen, že jsem tak dobrá, ale dokonce (!) jsem ochotna se s vámi podělit o svůj tajný recept.
Takže, vezměte si tužku a papír, zamkněte, zavřete okna, zatáhněte žaluzie a potichu si opište tato slova:

Na zhotovení těch nejlepších perníčků budeme potřebovat:

150g                   cukru moučky

2                                      vejce

100g       tuku na pečení (Hera)

2 lžíce                               medu

2 lžičky      perníkového koření

400g                    hladké mouky

1 lžička                        jedlé sody

nějaká zdobítka dle vlastní fantazie

velkou mísu, vykrajovátka, váleček,

troubu, plech, pečící papír,

lednici, talíř, dvě ruce, nohy,...

Postupujeme následovně...

Smícháme cukr, vejce a změklý tuk na pečení, k tomu přidáme med a koření. Poku chcete (hádám, že ano) perníčky měkké s medem to nepřehánějte.

Do této směsi přimícháme mouku se sodou. Ručně pak těsto vypracujeme a necháme tak 30 minut odpočinout v lednici. 

Mezitím si necháme vyhřát troubu na 180°C

Po 30ti minutách čekání, těsto rozválíme na něco silnější plát a můžem začít vykrajovat a klást na plech pokrytý pečícím papírem. 

Pak pečeme při 180°C asi 8minut

Pak přichází ta zábavná část a to zdobení. 

Použijte svou fantazii a  zkuste je při zdobení nesníst.

Mě toto těsto vyšlo na dva plechy, takže pokud chcete víc, tak zdvojnásobte množství ingrediencí.

A ještě uslyším, že se v létě perníčky prostě nehodí a vážně se budu prát.

Perníčky se hodí vždycky.

Vždycky.

Vždycky....

Fuck&Go

Knihovny jsou zvláštní místo. Místo, kde se zastavil čas už někdy před sto lety. A stále si zachovávají stejnou tvář.  Snad jen obsah se občas trochu změní. Ne moc. Klasika zůstává. Ověřeno časem.
Ovšem co je nejkrásnějšího na knihovnách je, že tam narazíte na knihy, které by vás v životě ani nenapadlo hledat.
Už jsem se připravovala k odchodu, když v tom to na mě vybaflo. Fuck and Go hlásil titulek. Podtitulek vše uvedl na pravou míru: 'Proč se muži nechtějí vázat a ženy s za to mohou samy?'
Ok. A jsme zase u toho.
Generalizování. Sexismus. A další knížka věnovaná problematice, jejímž vydáním a i případným následným přečtením se vůbec nic nezmění ani ve společnosti ani ve vašem prostém životě. (V dnešní době, kdy si můžete koupit knížku o tom, jak napsat knížku a nebo knížku o tom, jak nenapsat knížku, mě podobné typy knih vážně vytáčí.)

Takže vy mi chcete říct, to starý ohraný říkadlo, že chlap jde vždycky jenom 'po tom jednom' a jakmile začne jít do tuhýho, tak uteče?
Ale prosím vás.
Ukažte mi jedinýho v jehož případě by to nebyla pouhá póza. Kruci jsou to lidi jako ty nebo já jenom jim něco chybí a něco přebývá.
Plus navíc, nevím jak vy, ale poslední dobou jsem ještě nenarazila na někoho, co by se hned nechtěl sejít a potom by se nechtěl dát do vztahu s mým neexistujícím facebookem.
A holky chtěj krásnej, romantickej, dlouhej vztah. To, že je se mnou něco špatně, připouštím, je to možný. Koneckonců, varování jste tady na blogu četli, ne? Ale proboha. Jak která, jak kdy, jak s kým.

Všichni mi neustále vyčítaj, že hledám složitosti, kde nejsou. Já?
Slečnám, co píšou 'Jak na kluky', ženám, co píšou 'jak na chlapy' a chlapům, co netuší vůbec, která bije bych vzkázala jedno: zkuste se na všechny koukat ne jako na ženu nebo na muže, ale jako na člověka. To je to vážně tak složitý?
A co je nejdůležitější, přestaňte plnit knihovny dlouhými spisy, na téma 'Jak ho ulovit', 'Jak ho opéct', 'Jak ho podávat', 'Jak ho sežrat.'
Buď to tam je nebo ne. Buď to tak má být nebo ne. Buď máš mít jeden dlouhý, krásný vztah nebo umřeš sama. Žádná knížky, žádný článek, nic takovýho ti nepomůže.

P.S. Kecám, nikdo neumře sám. Nakonec všechno dobře dopadne.
P.P.S. Vždycky tu je ta možnost, kdy ti společnost budou dělat kočky.