Jak poznat, že party skončila

Pátek se blíží. Jaro je tady. Teplo je taky. 

Rozbalit

Pohádka o udržitelném šatníku

Začínám nenávidět svůj kašmírový svetřík.

Rozbalit

Jak popsat fashion week i když jste tam nebyli

Nebičujte mě za to, že se ještě vracím k už mrtvé události.

Rozbalit

Konec fashion weeku

Je neděle. Fashion week je již tedy definitivně za námi. Už vlastně není vůbec aktuální. Sedím teď pod sjezdovkou ve Špindlerově mlýně a snažím se zrekapitulovat si to, co se stalo v Praze. (Do toho popíjím kafe za 75 Kč, tak doufám, že ten článek bude stát aspoň za cenu toho kafe, protože jestli v sobě neskrývá nějaké super účinky, nechápu, proč ta cena.)

Rozbalit

Jeden den na #MBPFW bez mobilu

Běžím. Spíše klopýtám. Byl to hloupý nápad brát si podpatky po tak dlouhý době a doufat, že se v nich hned začnu vznášet. Pokud je to vůbec v těch hloupejch botech možný.

Rozbalit

Jak se zdravit na fashion weeku

Opět Kotva. Zdalipak fashion week už navždycky zakotví v Kotvě?

Rozbalit

Fashionweek večírky a jejich tvorové

Od doby, co je fashion week i tady v Praze vážná věc, jsou při jeho příležitosti různé večírky, o kterých se už tak moc nemluvilo. Nejsou tak fotogenické jako molo. Už dva roky po sobě jsou dvě zahajovací a dvě uzavírací party. Jedna z nich je i Blue Paper party s jejich dress codem, kde se skutečně dostanete do jiného světa, který už za něco stojí, ačkoliv pro lehké povahy je to možná trochu větší bizár. Začínám již nabírat vážné podezření, že fashion week není o ničem jiném než lidi pořádně vydeptat. Pro lepší představu, jak to na takových akcích vypadá, mám pro vás stručný přehled. A vzhledem k tomu, že fashion week zde není tak “elitářský” přeci jen nám tu na parketu nebude běhat opilá Ana Wintour, můžete za symbolické vstupné na takovou party i vy. Co uvidíte?

1. 

 Lidi, co zanaj lidi.

Je to člověk, který je na fashion weeku jako doma. Všechny zná. S každým se zdraví. Jakmile pozdraví i vás, víte, že jste vyhráli, protože jste taky “lidi”.

2. 

"Lidi"

Na fashion week jsou dva druhy lidí- ti, co je všichni sledují na instagramu a ti druzí, normální smrtelníci. A nikde jinde tak hluboce nepocítíte ten kastovní rozdíl. A pozor vy stojíte několik metrů od nich! A vůbec tyjo oni jsou skuteční.

3. 

Klasický pocit, že nejsi dost cool

Každý se stresuje s tím, co si na sebe na fashion week vezme. I to, co se tváří, že tak chodí vždycky nebo je nezajímá, co si jiní lidé myslí. A nikdy se netrefíš správně. Vždycky tam bude hromda lidí, co bude mít víc cool outfit, makeup a všichni je budou fotit.

4. 

Zjištění jak moc špatně poznáváš známý lidi

Je to někdo slavnej? Nebo ne? Proč ho všichni fotěj? Mám taky? Uděláme si selfie? Nejlepší bylo snad v roce 2014 když se na blue paper party objevil zombie boy, u toho jediného si člověk mohl být jistej. I když... nevypadá on na fotkách náhodou trošku jinak?

5. 

Lidi, co neví, jak se mají chovat

Je to skupinka nebo pár. Postávají, upíjejí, snaží se tvářit, že se baví.

6. 

Modelové a modelky

Obvykle to bývá partička cool teenagerů, kteří se spolu baví, fotí slefíčka a tváří se povzneseně.

7. 

Pořád ten stejnej týpek, co vypadá v šatech líp než ty

Na to nemám komentář. Jen jakýsi pocit. Něco mezi údivem a vztekem. 

Fashionweek backstage s modelem

Zítra zahajovací party (dvě dokonce, to bude těžký si vybrat) a od té doby už tu máme zase fashion week. Celý týden, kdy budeme všichni přesycení módou tak, že i ve snech se nám budou objevovat vysněný lodičky. 

A je to přesně rok, co jsem v rámci Fashion weekové horečky také na zahajovací party potkala modela, o kterém už tu konec konců i článek byl.

Víte, žila jsem v té době v domnění, že všechno je výměnný obchod. Tenhle model mi slíbil, že mě vezme do zákulisí, když s ním půjdu na večeři. Večeře byla tragická, zákulisí bylo prostě zákulisí.

Fashion week se tenkrát konal na Strahově v Ateliérech.
Napsala jsem modelovi, že už jsem na místě a on pro mě došel. "Ahoj" vykouzlila jsem falešný úsměv. "Ahoj" odpověděl. A to bylo na čtvrt hodiny všechno, co řekl. Asi nervozita, říkala jsem si.

Prošli jsme mlčky do backstage. Představte si makeup stolky s MAC kosmetikou uprostřed nějaký prázdný haly. Boží. Všude zmatek, chaos, ale všichni překypující optimismem. A všichni něco štěbetají a smějí se. Makeup artisti jsou jedni z nejvíc optimistických a veselých stvoření. Zajímalo by mě čím to, jestli se tou kosmetikou nějakou nesjíždí, ale je to tak, ještě jsem neviděla, že by někdo týhle rasy byl zašklebený. Ale jsou děsně důležitý, krom toho, že jsou schopný z obyčejný holky udělat modelku a z modelky třeba mimozemšťana nebo postapokaliptickou bytost. Kolem jednoho modela se točilo několik lidí, sehraný týmy. Pak že móda je příliš sólistická. Vůbec, tohle byla jasná týmová práce.

Tohle přesně se mi líbí v našem malém rybníčku. Ať přijdu kam přijdu všichni jsou tam kamarádi, všichni se znaj a tváře se začínaj opakovat. I když nemůžu říct, že já bych kdy s jakoukoliv takhle opakující se tváří za předka rozhovor delší jak 5 vět nedejbože navázala přátelství.

Najednou model konečně promluvil. "Tamhle je občerstvení."
Usmála jsem se. 

"Uvidíš nás se převlíkat. Můžeš porovnat, kdo je hezčí." Zasmál se.
A vážně modelové si pak stoupli do řady a začali se oblékat. Ještě kolem nich běhali lidi a upravovali je do poslední chvíle než se dali do pohybu.
Pak se na mě třetí v řadě usmál. Začali vycházet a mě došlo, že jsem sice v zákulisí a mám v ruce pidi ovocnej salátek, ale že nevidím tu hlavní show co se děje tam. A navíc se tu s nikým nebavím. Jen se snažím pohledem vyhýbat ty šílený ženský, co si na mě chtěla ze srandy vyzkoušet svoje dovednosti s makeupem. A tak nějak přemýšlím, proč jsem si kdy vůbec myslela že je zákulisí něco spešl a zajímavýho.

#Selfie-esteem

Prosím o chvíli ticha za všechny ty selfíčka, co nikdy nevyšly online.

Rozbalit

Jak na selfie v zrcadle

Jste si jistý, že to děláte všichni dobře? 

Rozbalit

Co o tobě vypovídají emoji?

Sebeanalýza je vždycky skvělej způsob prokrastinace!

Rozbalit

Proč potřebujeme feminismus

Neskutečně omílané téma v posledních letech. Emancipovaná společnost (neboli společnost jak ji ted rádi říkáme, aniž bychom vlastně věděli, jak by nějaká taková měla vypadat) zahazuje patriarchát, podporuje ženy a tak.

Feminismus je nenáviděný, jako ostatně vše, co se začne brát příliš vážně, jelikož to podle jakýchsi představ a stereotypů, co máme v hlavě vypadá tak, že žena feministka nenávidí muže, má neoholený nohy a z tílka jí v podpaží leze nový účes. A vlastně je to stará pana popřípadě lesba, která prostě si ani tak nevybrala být feministkou, ale nikdo jí nechce a tak si tim léčí mindráky.

Feminismus je taky póza hloupých holčiček, co se na každý party nechaj vojet každým kreténem a pak si ráno stežujou, že jsou chlapi kreténi a že ženy jsou lepší.

Popřípadě póza hloupý holčičky, co nemá co říct a tak ze sebe dělá feministku, protože je to cool. (Ne že by o tom diskutovala, ale nosí takový ty girl power trička z háemka a tak)

Pořád nevíme, co je feminismus.

Mám celkem silný odpor ke všem "-ismům" takže bych nerada se hlásila k feminismu. Ale to mluví člověk, co se nezapsal ani do hloupýho vysokoškolskýho spolku, aby náhodou neztratil svou nezávislost. Přesto cítím, že této myšlence skutečně věřím.

Feminismus totiž není nic z výše uvedeného. A nemám náladu jej zde nějak obhajovat, protože nechci být v roli osvíceného moralisty, zasvěcence. Ono je to v poslední době se vším, shovívavost k čemukoli je odsuzována, neshovívavost ke všemu, drž se uprostřed a bude to fajn. Vlastně mě už ani nebaví řešit politiku, teď, když je všechno dohnané do takových extrémů, že rozumná cesta už téměř neexistuje.

Četla jsem teď článek pod kterým se rozpoutala vášnivá diskuze nakolik je feminismus hloupý. Vynechám nesmyslné argumenty, kdyby jste chtěli slyšet omezený hovadiny, pustíte si televizi.

Byl tam jeden celkem rozumný komentář.

Není pravda, že by ženy v naší zemi byli jakkoli omezovány, pokud se chlap chová nevhodně, je to jednoduše tím, že je to zakomplexovaný idiot a není třeba s ním ztrácet čas. Naopak být ženou v mužské společnosti je mnohdy výhodou.

Ano. Pokud se muž chová jako idiot je to idiot, jednoduchý zákon vyplývání. Jenže ono to není o tom. (Pokud nějaká feministka bude tvrdit že ano, je skutečně důležité rozlišit o čem tedy feminismus je, ale to nechám na chytřejších, hezčích a lepších.)

Feminismus, jak jej chápu já, se nezabývá tím jestli bude v posteli nahoře on nebo ona. Ani o otázce, jestli ženská může makat v dolech (konec konců je ta volba na člověku samotném). Společenské role se snad v dnešní době nemusí přeci řešit. Máme svobodu (domníváme se) a každý si zvolí, kdo bude chtít být na mateřský a kdo se bude o koho starat, Názor, že chlap má bejt tohle a ženská tohle už není otázkou společnosti, ale dohodou dvou lidí. Společenskou roli si do značné míry dnes můžeme vybrat. Halelujah.

Feminismus je jenom otázka- "Proč sakra chlap, co dělá stejně jako já vydělává víc než já?"
Feminismus je "Proč raději zaměstnaj mladýho chlapa než mladou ženskou?"
A nezústávejme pouze u pracovních příležitostí, ale týká se to i vysokých škol. Zde si dovolím podotknout, že mám informace pouze co se týče Pražských univerzit, je možné že Brno, Olomouc a jiná města jsou na tom lépe.

Je takový to video od Čtvrtý vlny, kde studenky amu líčí své zážitky, jak s nimi zachází kantoři. Jak se dívají na holku, co se věnuje matematice. A pak jsou obory, kde zse studenti mezi sebe holku prostě nechtěj, protože nemůže něčemu takovýmu rozumět a plýtvá svým i jejich časem.


Pokud se žádná z vás do takovéto situace nedostala, jsem za vás šťastná. Skutečně.
Jsem ráda, že se vás netýká platový rozdíl, popřípadě, že vám nevadí.
Jsem ráda, že jste nikdy nebyla v kolektivu pseudointelektuálů z vysoký školy a kdykoli jste se snažila vyjádřit Váš názor, nejednali s Vámi jako s dítětem ze školky.
Ale dámy, to neznamená, že to neexistuje.

Ať děláme co děláme byt ženou se prostě nenosí. Ale to už se tu někdy řešilo, tuším. -> Čti: Všichni jsme lidé (2014) a Jak jsem se stala ženou (2016)