Módní trendy, které s láskou nenávidím

Měla-li bych svým blogem šířit nějaké poselství bylo by to zaručeně něco ve smyslu: "Zapomeň na pravidla, pokud se ti to líbí neboj se to ukázat."

Ovšem neříkám, že nejsou věci, které když vidím směji se a brečím. Aneb trendy poslední doby, které s láskou a vášní nenávidím. Samozřejmě vás za jejich nošení neupálím. Znáte to, kolik lidí tolik chutí. Z čeho by jiný zvracel, druhý by za to vraždil.

Snapback

Nikdy po mě nemůžete chtít, abych měla respekt k někomu, kdo si snapbackem snaží něco malého vykompenzovat. A díky několika mým ex dokáži i na 90% určit, co za člověka to je, tak i vím, komu se vyhnout. Aneb ukázka toho, jak PJ nesoudí lidi.

Vlajky

Nejsem čecho-američan

ani čecho-brit 

a nehodlám jím být.

Tenisky na podpatku

Ačkoli mi v tomhle možná bude spousta lidí oponovat, zkrátka ne. Nelíbí se mi to. Přijde mi to maximálně nehezké. Proč ubírat teniskám jejich pohodlnost a botám na podpatku eleganci?

Trička s nějakým obličejem

Můžete mi říct, proč bych měla odpoutávat pozornost z toho mého obličeje na ten na tričku? Ovšem v tomto případě platí jedna zásadní výjimka a tou jsou trička mých oblíbených kapel či popřípadě herců minulého století.

 ALE 

slibuji, že se stanu tvou největší noční můrou, když tě načapám s tričkem například Guns'n'roses nebo Beatles a přitom ti ve sluchátkách bude hrát Nicki Minaj nebo Miley Cyrus.

Uniforma národa

Po jednom vypjatém dni a předchozí bezesné noci sedím v tramvaji. Téměř vždy, když jsem unavená myšlenky se hrnou na povrch jako by jim šlo o život. 

Poslední dobou bloudím mezi šedesátými až osmdesátými létami a současností. Krom nesmrtelné hudby porovnávám i módní směry. Od Twiggy až po Miley Cyrus. Kolik módních etap se vystřídalo.

 Začneme-li boubelkami 20. let, silonky vládnoucí 30. létům, Hollywoodský glam look ze 40. let, Rockabilly padesátá léta, moje milované šedesátky a jejich '60s mod', hippie ze sedmdesátých, šílená neony osmdesátých a flanelové košile a grunge styl devadesátých let. A to máme během jednoho století. 

Jak začínáme naše století? Jak se budoucí generace budou koukat na nás? 00's a 10's Mění se to vůbec nebo se zase opakuje století předchozí? 

Takové úvahy na mne působí vždycky skličujícím dojmem. Že vlastně všechno už bylo objeveno a už není co objevovat, co vymýšlet, čím ohromovat.

A tak abych zabránila valící se černi v mé hlavě koukám se, hledám odpovědi u těch druhých, když cítím se moc malá a hloupá na to, abych si odpověď dala sama.

A přišla jsem, možná ne přesně na to, co jsem chtěla, ale zcela jistě už vím, jakým módním stylem se řídí náš národ. A jak asi vypadá naše uniforma. 

Aneb, co nahradilo národní kroje?

• Sportu zdar, soudruzi!

Čím víc pruhů, tím víc Addidas. Just do it a vem si Nike koženou tašku přes rameno. A jedině s Pumou budeš mít dostatečně swag.

• Čáp ztratil budničku, měla barvu barvičku...

Roxy, Quiksilver, Dakine,... barvy, značky, skate a lyžařský bundy!

• Věděli jste, že...?

Deichman vyrábí stylové a kvalitní tenisky?

• Snapback swag

A tvůj argument ztrácí na významu.

• Džíny!

Dnešní den se zapíše do historie tak, že už přestávám před spaním počítat ovečky, ale nýbrž džíny, které jsem během dne spatřila. Jedna... dva...tři...deset... třicet... padesátšest... devadesátdevět...

Klasické modré (u mladých skinny) džíny. 

Ale už zase moc soudím z jednoho a ještě ke všemu špatného úhlu pohledu. Chápu, že to jde s ekonomikou tak, jak to s ní jde a že chceme těm kapitalistickým prasatům ukázat, že jsme dělnická třída a že nás je hodně. Proto jsme si jako tichý prostest zvolili právě džíny, které jak je známo byly původně něco jako monterky. 

Ale řekněte mi vy, protože to by mne vážně zajímalo, jak oblečen je člověk naší generace? (Prosím o vynechání lidí bez domova a když už tak ať se nám to neplete tak rovnou i hipstry.)