Má únorová premiéra s ladyboxem

Tak už i u mých dveřích se zastavil ten tolikrát vychvalovaný Lady Box. Byl by snad hřích si o něj po tolika kladných reakcích neříct, no ne?

A navíc ta myšlenka, že každý měsíc nám holkám přijde balíček, který jako by předával poselství, že je čas udělat si chvíli sama pro sebe a nechat se hýčkat nejrůznějšími novinkami z oblasti kosmetiky. 

Má skeptická povaha roztála již při rozbalování. V růžovém kartonu se skrývala černá krabička jako truhla s poklady a po odklopení víka zapečetěný dopis s popisem produktů a kosmetika spolu s katalogy byla vyskládaná na kouscích růžového papíru. Může být něco roztomilejšího, holčičího a luxusnějšího? 

Ale nejsem tu od toho, abych vám vychvalovala balení. Dovolte mi vám sdělit, co se v únorovém boxu skrývalo za tajemství.

Díky svátku zamilovaných byl Lady Box zaměřen na sladkou vůni čokolády a to zahřeje u srdce. A především se mne líbilo, že většina výrobků se mohla pyšnit svým přírodním původem a značkou Bio.

K samotným výrobkům:

První, co mne zaujalo a rozesmálo bylo balení tobolek Smoklin. 

Já, zatvrzelý nekuřák jsem to již chtěla vyhodit nebo darovat, ale pak mne popis produktu ujistil, že to nejsou vitamíny a čaj pouze pro kuřáky, ale i pro ty, co se pohybují v zakouřeném či smogovém prostředí. Což teda je zajímavost, že jakmile opustím Prahu a jedu na vesnici, kde byste čekali čistší vzduch, tak právě naopak. Buď tam lidé denně topí mrtvolama nebo nevím, každopádně čistý vzduch tu rozhodně nepěstují.

A tak nakonec tím (snad) nic nezkazím. Zda-li to pomáhá či ne, nemohu posoudit. Bublinu to kolem mne neudělá, takže se tomu smradu zvenčí nevyhnu. 

Balení obsahuje 10 tobolek a 2 detoxikační čaje. (Chuťově mne čaj moc nezaujal, mé gusto to zkrátka není.)

Dalším produktem je plné balení balzámu na rty od Lavery. 

A to se v zimně ani náhodou neztratí. Musím přiznat, že jakmile začne teplota pomalu klesat k těm 10°C já už větřím všelijaké balzámy pečující o rty. A bez nich se nehnu. 

Výrobci slibují 100% přírodní produkt a tím se u mne vyšplhal na příčku mezi ty nejlepší. Rty popraskané nemám a je i celkem příjemný bez nějaké výrazné chuti či zápachu.

Značka Lavera přidala i bonus v  podobě 3 vzorků regeneračního denního krému.

Ten shodou okolností využívá má babička a říká, že není nic lepšího. Nevím, ale myslím, že ve svých 16-ti nemohu hodnotit, zda-li je pleť opravdu pružnější nebo pevnější. 

Plné balení Lirene Micelární vody na odličování mi udělalo větší radost, jelikož mi má odličovací voda právě začala docházet. Tato je svěží a doprovází ji jemná vůně. Ale především skvěle odličuje i oční makeup a nevadí ani mým citlivým očím. Navíc není třeba ji smývat a tudíž se hned může pokračovat krémem.

A i místo krému je zde taktéž obsazené a to v podobě hydratačního krému Sans Soucis Moisture.

U něhož lituji, že není plné balení, ale pouze 30 ml jelikož má velice lehkou konzistenci a dá se používat jak večer tak ráno jako báze pod makeup či pudr. A pleť je pak krásně jemná. Což je báječný pocit. Nic mastného a dobře se vstřebává. Bohužel jeho běžná cena je 767 Kč ale opravdu uvažuji o jeho koupi.

Jeho velkým plusem totiž je, že neobsahuje žádné rakovinotvorné parabeny.

A jako vlasovou ochranu před vlhkostí a vysokými teplotami je v balíčku i Biosilk Silk Therapy.

Opět sice ne kompletní balení, ale postačující na ozkoušení. Podobných přípravků už mi prošlo rukama několik a tohle by se řadilo mezi průměrné. Je to dobré. Vlasy jsou krásně jemné, ale na přípravek od Alciny to nemá.

A už se dostáváme ke dvou sladkým čokoládovým tečkám.

Jak první je tekutá rtěnka s leskem od Fleur de Santé. Barva je opravdu výrazná a i celkem dlouho vydrží. Problémem může být, že je to jako s rudou rtěnkou. Jakmile se ti dostane byť i omylem na zuby, je to trapas. Jinak nějak zvláštní čokoládovou chuť nemá, snad pouze vůni a barvu.

A jako nejlepší nakonec jsem si ponechala luxusní čokoládový balzám: Nobilis Tilia, Čokoládová fantazie. Cestovní balení.

Bio kvalita obsahující i čisté kakao. Je v tuhé podobě, ale při kontaktu s pokožkou krásně, voňavě taje. A kůže je po něm krásně jemná. Výrobci jej doporučují jako masážní olej, ale zároveň se pyšní tím, že jej lze použít prakticky na cokoliv. A já souhlasím. Neobsahuje žádné škodliviny, proto klidně i na rty (chutná výborně). 

A jako poslední bonus je slevový kupon v hodnotě 100Kč na kosmetiku od značky Fleur de Santé.

Stejně jak jsem od ladyboxu očekávala se mi i dostalo. Za 300Kč skvělá kosmetika a rozhodně všem, kteří jej ještě nevyzkoušeli doporučuji. Není to žádná extra drahá záležitost spíše naopak. A člověk i získá více produktů k porovnávání. A hlavně se budeme mít my holky každý měsíc na co těšit.

Z blogu na blogspot

Změnit blogovou platformu rozhodně není drobná záležitost. Je to jako stěhovat se z jednoho města do druhého (ne li státu). Vzít všechno co máte, všechny cennosti a začít znovu. Zvykat si na takřka všechno nové. Lidi, pravidla, možnosti,...
Přizpůsobit si své nové místečko může být to nejsnazší  ale kdo už se někdy stěhoval, ví, jak je složité všude změnit svou adresu a podobně. S blogem je to to samé. Je to sice méně finančně nákladné, ale časově to možná bude vyrovnané. Ono vůbec vypilovat vše ke spokojenosti dá zabrat.
Nejzajímavější ale v mém případě bude fakt, jak můj život je s tím blogovým podobný. Nebude to ani půl roku, co jsem sbalila oblečení, boty a přesunula se do Prahy. Sotva jsem se vzpamatovala už stěhuji i blog. Ovšem ani jako já tu nejsem nonstop, jelikož víkendy povětšinou stále trávíme ve vesnici za Prahou, ani můj blog není pouze zde na blogspotu, nýbrž i nadále setrvává na blogu.cz
Proč to snad objasní fakt, že píši pro krásnou.cz A také, protože ještě nevím, kde to bude 'bavit' více mé čtenáře.  Tudíž blogu.cz ještě dveře úplně nezavírám.

Důvodů, proč jsem se rozhodla tak najednou po 2 letech změnit své působení, je hned několik.
1. jsem nemohla vystát celkovou atmosféru, která tam panovala
2. neustálé a rušivé reklamy, kam se člověk podívá a ani halíř za to
3. blog.cz se dostal do jakéhosi slepého bodu, kdy každá změna vede spíše k horšímu a vylepšování po stránce administrativní se nikdo nedočkal
4.  v porovnání s blogem mi toho blogspot nabízí víc (jen se to ještě vše naučit, že?)

Zatím je to zde ve stavu spíše bojovném, kdy se snažím všechno vychytat, ale občas se ztrácím. Velikost obrázků a jiné a jiné.  Přesto však doufám, že se vše zlepší a najdu zde úžasné lidi i čtenáře.

Víme, co chceme?

Říká se, že my holky nikdy nevíme, co vlastně chceme.
Ano. Mohla bych argumentovat, že víme. Chceme hezkého partnera, novou kabelku od Prady, žít si jako v sexu ve městě,...
A ačkoli realita nám dává tvrdé oříšky vždy bychom chtěly být těmi princeznami, jako dřív.
Alespoň většina. Netvrdím, že všechny. Abych byla přesnější. No tak přiznejme si to i ta nejdrsnější holka chce být milována jako princezna. Není proč se stydět.
Ale co SKUTEČNĚ chceme? Máme nějaký konkrétní vytyčený cíl?


Příkladem bylo mé odpoledne, kdy jsem šla se dvouma holkama ze školy- T a N- pocourat se po obchoďáku. . T právě dostala od svých rodičků menší obnos "na přilepšenou" a to je dostatečná záminka, proč potřebujete nové boty, bundu, kabelku- cokoliv. A tak se vyrazilo pro přítele N a dále už směr Palládium.

Já, která již rozfofrovala veškerou svou hotovost a čekala, až mi poštou přijde nová kreditka, bych vykoupila snad vše. Při procházením svaté čtveřice v podobě Zary, Bershky, H&M a především Topshopu jsem však mohla házet pouze vyčítavé pohledy na mou prázdnou peněženku. Můžu vám říct, že jsem snad nikdy v Palládiu nevidělat tolik slev pohromadě. Ale je vám jistě jasné, jak to chodí? Až se tam vrátím budou na stojanech se slevami vyset pouze velikosti XS a nebo poškozené blůzky.

Ale k mému údivu i T, která si mohla pořídit vše, co tam bylo, si nevedla nejlépe. Obchod po obchodu prolétla jako blesk s tím, že se jí nic nelíbí. Na mé návrhy odpovídala pouze slovy "To mi nesedne." "To je moc drahé." "To nepotřebuju." ... Za jejím rychlým tempem, s kterým vybíhala z obchodů jsem vlála jako uslintaný praporek a mé zraky se otáčely za tou krásou, kterou jsem nechávala za sebou.

A aby v naší partě nebylo normálního člověka, který by vše prošel bez vnitřních rozporů či nevypadal jako blázen. I N slintala jak se dalo. Jakmile její přítel odešel na bezpečnou vzdálenost, potkávala samé lepší a hezčí, vysportovanější a stylovější kluky. Její oči těkali z jednoho na druhého a vycházely z ní slova jako "Proč musím být kruci zadaná?!"

A jako mne se těžce opouštěly nablýskané stojany Topshopu, ona zase nerada opouštěla skupinku němců s vizáží Arabů, kteří se nás ptali na čísla. Zato pro mne by nebyl ani jeden dost dobrý a to nikoho nemám.

Když se přítel vrátil a všechny nás rozbolely nohy vydali jsme se konečně do posledního patra na něco k snědku. Tam i T s úsměvem podávala bankovky prodavačkám a já vyškrábala těch pár drobných na salát a latté. N se přitulila k příteli a dalo by se říci, že nám všem bylo fajn. Zdravě i nezdravě jsme si nacpali břicha s úsměvem opouštěly prostory obchodního domu.

A jak to je tedy s námi? Víme co skutečně chceme? Ne. Nebo snad možná? Problémem je, že když něco už konečně máme před sebou vždycky zaváháme nebo si to dokonce rozmyslíme a začneme opět koukáme po dalším. Ale často zapomeneme, že i tak jak jsme, bez luxusních doplňků, úžasných šatů a snědého stylového přítele, jsme šťastné. Proto bychom měli občas zkusit se zastavit a užít si našeho TEĎ, tak jak se o tom neustále mluví, ale snad nikdo to neděláme.

P.S. Když jsem se vrátila z Palládia na stole mi ležela obálka z banky, kreditka přišla.
P.P.S. Ještě musím čekat na PIN
P.P.P.S. Kreditka, co jsem měla dříve byla hezčí.