La Loca- hudba, design a ekologie

Chladné dny nás již nezastaví

od stanice 'Jiný svět'

Přicházíme z noci,

stroze oblečení

v naší druhé kůži.

Jsme volní,

budeme zlí,

mladí a opilí

ničit sami sebe 

ve jménu chtíče.

Pro lepší vzpomínky,

na lepší časy.

Tak mě zapal

rock'n'rollový králi.

Má krvavě rudá rtěnka 

mé slábnoucí povely již neposlouchá.

Už žádná pravidla,

budoucnost je již napsaná.

Narodili jsme se tak chudí.

Sedím na měkké kožené sedačce v novém, znovuotevřeném "zeleném" hotelu Mosaic House a snažím se vstřebávat všechny ty vjemy kolem. Snažím se vzpamatovat se z šoku způsobeným obřími houbičkami u vchodu od jakéhosi designéra (který se snad snažil ztvárnit svou múzu) . Ovšem nebude to dlouho trvat a houbičky nahradí jiná práce jiného umělce. A ne jen houbičky, ale snad i výzdobu hotelu a baru.

Lidé neustále přicházejí. Králové a královny noci. Svěžest, hrdost a pocit, že všechno je tak jak být má a když ne, tak bude. To vše v jejich sebejistých krocích.
Stále žmoulám skleničku v ruce a čekám na signál. Na energii, která začne proudit i v mých žilách. Zatím se jen na křídlech atmosféry unáším prostorem, který jakoby kopíroval kroky svých mladých hostů. "Snad trochu honosnější než ty tvoje útulné rockové pajzly, kam chodíš." Zasmál se hlas v mé hlavě. "Možná." Odpověděla jsem mu. Rozhodně tu atmosféru nedokresluje cigaretový kouř. Což pro mne jakožto nekuřáka může být výhoda.

Když v tom náhle zazněl můj očekávaný signál. První tón kytary. Čas se přesunout pomyslela jsem si.
Čas přesunout se do části k pódiu, kde každý den probíhá live představení známých i neznámých umělců a to zadarmo. Čas uniknout z šedi okolní reality do říše všelijakých not, tónů, akordů. Splynout s jejich rytmem.

Tato stránka byla původně prázdná

Modrá inkoustová slza se pomalu vpíjí do prázdného papíru. Prostupuje jeho bílými vlákny a zabarvuje je tím, co jsi do ní vložil. Zaplní jej tvými myšlenkami a pocity, které jako tichý křik zůstanou navždy otisknuté na tom bezcenném kusu jediné tvé útěchy.

Když jsem si přesně dnešního data v roce 2010 zakládala blog, mělo to být ztělesnění mého imaginárního světa. Má utopie se měla stát skutečnou. Měla to být má ztracená Atlantida.
Zrodila se PJ.
Osoba, která mi měla otevřít oči a postupně se mnou dospět, vyspět, zestárnout,...
Ukázala mi nový svět, který by se mi mohl líbit. Už ve svých 14-ti letech jsem ji následovala na první tiskovku, do showroomu, na různé otevíračky, na druhý, třetí i čtvrtý Pražský Fashion Week, do talkshow i na focení.
A stejně jako tento blog, dnes s PJ vstupujeme do třetího roku našeho společného života.

Tenkrát ještě na pj-web.blog.cz  jsem začínala s fotografiemi, které -ruku na srdce- byly nic moc, a také s ufňukanými povídky a básničkami. Pak mi PJ začala dávat pořádné kapky a já nabývala dojmu, že jsem jen já a nikdo jiný. Že to já jsem nejlepší. Období módy, kosmetiky a všech možných povrchností započalo. A lidi mi to žrali. Celou tu hru na někoho lepšího měli rádi. Věděla jsem, že něco nebude v pořádku, přeci jen mé čtenářky, které mi psali milióny srdíček a lovískujících komentářů jsem ani já tenkrát nemohla brát příliš vážně.
A PJ mě každým dnem táhla nějakým směrem dál. (Snad dopředu.) Začala jsem blog brát vážně a zašlo to tak daleko, že jsem s  ním navázala spíše pracovní vztah. Sepsali jsme tedy pracovní smlouvu a vznikl Style Brunch. Ale ani to nemělo trvat věčně. Protože jsem díky PJ přestávala mít zájem o neustálé přetvařování a snažení se zalíbit. Při přesunu z platformy blog.cz na bogspot jsem se i já posunula jiným směrem, který se těžce charakterizuje jelikož až teď po těch dvou letech se mi povedlo dosáhnout té myšlenky, o kterou jsem usilovala na začátku.

Style Brunch, tento blog, je konečně mým vlastním (už ne pouze)imaginárním světem. PJ pro mne přestala být výzvou, ale jsem to já. Já PJ jsem námořník, co nalezl svou Atlantidu.

A dnes je velký den, protože PJ a StyleBrunch slaví narozeniny. Budou to 3 roky. A s tím přišel nový design, za jehož finální úpravy patří mé velké díky @themarketka.

A jedno takové díky patří samosebou i Vám, protože jsem ráda, když ten můj svět někdo navštíví a prohodí pár milých slov. Do dalšího roku pro Vás mám nachystáno i pár novinek, o kterých se nebojím prohlásit, že budou opravdu jedinečné. (Snad to nevyznělo moc arogantně.)

Děkuji moc a pojďme sfouknout ty tři svíčky na (opravdu)imaginárním dortu.