Konec váhání. Všichni jsme lidé.

Poslední doušek z ranního čaje, protáhnout prsty a jde se na věc. Ještě věnuji letmý pohled pánovi od naproti, který se stále občasně zadívá do mého okna. Divnej chlap.

V pondělí jsem se vám pod vlivem (prášků na nachlazení) svěřila s mou zmateností co se týká žen, jejich světa a rozdílu muž-žena. Dopadlo to jako článek bez závěru. Byl to zmatený výkřik.
Po čtyřech dnech ale se zdá, že jsem dospěla.
Totiž dospěla k závěru.

Opravdu mě vždycky rozčilovaly věci jako "Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše"(bože, vážně, četli jste to někdo?), chlapy jsou ..., ženský nemaj...,
Vždycky jsem si říkala, že jsme stejní. Jsme přeci jen jeden živočišný druh pouze s několika fyzickými odlišnostmi. Proč s tím všichni dělaj takovou vědu? (Hah. Teď jí dělám i já.) 

Vzpomeňte si na řeckou mytologii. Ten příběh, kde byli tvorové, dvě hlavy, čtyři nohy, ruce a dvojí pohlavní ústrojí buď rozdílná nebo stejná. Jenomže ty tvorové byly tak silní, že jim to stouplo do hlavy a rozhodli se zaútočit na bohy. Ti, aby se zachránili a zároveň z toho měli pořád oběti, které jim 'lidé' přinášeli, rozhodli se, že tyto tvory rozdělí. Takže z toho vznikli lidé tak, jak je známe dnes, které se snaží nalézt tu druhou polovičku. Z těch, kteří měli rozdílná pohlavní ústojí (takový prototyp šneka hermafrodita) vznikli heterosexuálové muž a žena a z těch druhých dvě ženy či dva muži tudíž homosexuálové (všimněte si, jak ti Řekové mysleli na všechno a my tu kolem toho teď děláme zvrácenost dnešní doby- ano ukazuji na vás homofobové). Takže i Řekové (dávno před tím než zlenivěli a jejich ekonomika začala pokulhávat) svým způsobem tvrdili, že jsme z jednoho stejného těsta.

Jedním problémem však je, že se od každého pohlaví něco očekává.
Od žen, že budou dokonalými paničkami v domácnosti, budou ozdobou dané domácnosti a především přivedou na svět nový život. (Noční můra všech feministek.)
Od mužů, že splodí spolu s ženami potomka, budou živiteli a ochránci své rodiny.
Ale všichni jsme jen lidé. Ten takový, oný jiný.
V dnešní době i slovo rodina (bohužel) začíná postrádat svůj význam. (Není to cool akorát to žere prachy, které ale cool jsou.)

A dalším problémem bude mužská ješitnost spjatá s tím, co bylo. Historie i náboženství (šmejdi) byli vždycky tak trochu na jejich straně. Takže oni byli ti, ke kterým ženy vzhlíželi. A tak to zasadilo kořeny do našeho podvědomí.

V pondělí jsem žádala utopii. Dokonalý svět.
Teď si jej nadělím sama (protože jste se na mě vykašlali :( ) 

V tom světě nikoho nezajímají očekávání. V té utopii každý dělá všechno, co se mu líbí aniž by jej někdo odsuzoval. Nikdo nikoho nesoud....uh...ne moc omletý, nereálný. Tak jdem do jiného, bližšího světa.

V tomhle světě se ženy nepletou do mužských věcí (nekoukejte na mě tak zle, tím chci říct, že bych ženu nikdy neposlala makat do dolů). Jsou si vědomy svých předností a žijí si tak, jak se jim to líbí bez ohledu na to, jestli je to podle měřítek na správnou dámu nebo ne. A pomalu dostávají tu ješitnost ze svých drahých poloviček.

Ale teď už toho mám vážně dost. Podívaná končí pane. Žaluzie se zatahují.