Proč nemám ráda motivační knížky

"Nikdo tě nemá rád. Všichni tě nenáviděj. Posereš to. Usměj se čůráku."

Žiješ zatraceně nudnej život. Jako každej tady. Všichni žijeme zatraceně nudnej život a jsme naštvaný. Naštvaný na sebe, na mámu, tátu, na práci, na toho baristu, co se ještě nenaučil dělat pořádný kafe, to víno, co je tak zatraceně hnusný, protože si to dražší nemůžeme dovolit, na svět, na všechno. 

Chceš jako každej cestovat, bejt svobodnej, mít super vztah a parádní byt, skvělý kamarády a víšco takovej ten american dream trochu. A a tak co žejo. Pořiď si motivační knížku.

Je jedno o čem je. Jestli je to super duchovní knížka na sebe zlepšení, co radí jak správně žít, jíst meditovat a milovat (nemyslím tím ten film ani tu knižní předlohu) nebo jiná, co tvrdí, jak si nemáme brát nic osobně a jak se máme usmívat a myslet pozitivně a vesmír nám všechno splní. Haleluja. Nebo je to o tom jak správně, demokraticky, asertivně a prostě nejlíp jednat, abychom byli nejlepší ve své kariéře. A když ne, tak knížka o tom,  jak i když nevíte v čem podnikat, tak vám řekne jak podnikat a jak si něco už vymyslet.

Všechny ty knížky ve výsledku splní jen jedno. Člověk za ně dá prachy, chvíli se cejtí dobře a má chuť do života a má najednou naději a tak. A jinej člověk si ty peníze co za ne lidi dali nahrabe a je konečně šťastnej, protože přes všechny ty nesmysly, který tam psal stejně si štěstí koupíš za prachy.

Nemam rada lidi, co si myslí, že maj návod na život. Možná protože mám odmalička odpor k návodům. (Možná to je spojený s traumatem způsobeným sestavováním Ikea nábytku.) 

Ale vážně. 

Lidi jsou všichni jiný a život je mrcha. Utrpení je svým způsobem romantický a nemůžeme chtít uniformní štěstí po přečtení jedny pitomý knížky. Systém je nastavenej na ždímání nešťastnejch lidí. A kdyby fakt existoval návod na štěstí, tak by celej business s těmahle motivačníma kecama zkrachoval a to by byla přece škoda žejo.

Ale to pořád mluvím jen o tom businessu založeném na lidský nespokojenosti a neschopnosti si srovnat věci v hlavě. Je tu ještě horší skupina.

Jsou to lidi, co se neustále zlepšujou a jsou s tim fakt děsně otravný. Jestli vás štvala reklama na xxlutz nebo na alzu, tyhle lidi jsou milionkrát lepší. Oni totiž jsou nejlepší. Přečetli milion knížek s tím co a jak a nebojí se to citovat. Taky maj rádi výroky slavných osobností z citáty.cz a obratně je využívají při konverzaci. (Ačkoli by se divili kdo ve skutečnosti byl ten co ho citujou a jakej život vlastně vedl.) Jsou to věcný sluníčka, co spolkly životní moudrost za jeden večer. 

A nebo to ani nečetli ale můžou se tak tvářit, protože maj tu knížku vyfocenou na instagramu a nebo o ní napsali recenzi na svůj blog, tak nahodí pózu a čekaj, že si před nima všichni sednou na zadek.

Četla jsem motivační knížky. Bylo mi 14 a chtěla jsem vlastnit svět. 

Začínala jsem na čtyřech dohodách. 

Pak přišlo tajemství. 

A víte co? 

V tý době jsem byla ten nejvíc nejnesnesitelnější člověk. A pořád mi to nefungovalo. Můžete toho přečíst milion a bejt ten nejpozitivnější člověk týhle planety, ale furt je to moc fake na to aby to byla pravda. Ne vždycky fake it until you make it může fungovat. 

Jediná věc kterou může člověk změnit je to ze začne žít. Přestane číst nesmysly a soustředit se na to jak žít a prostě jen bude. Uvědomí si ze si může bejt jistej jen sám sebou a svojí existenci. Což neznamená si nepustit do života par kámošů. Ale jen ty stejně pošahaný.
Prosim vas, přestaňte číst a začněte žít.


A nebo nepřestávejte, ale pak to aspoň každýmu necpěte, protože to z vás lepšího člověka neudělá. 

A ne. Rozhodne nevypadáte chytře. Naopak.