Držme při sobě!

Seděla jsem v nějakým strašně moc cool klubu. Možná trošku ne zrovna ze své vlastní vůle. Dotáhla mě tam kamarádka, se kterou se vídáme jednou za rok. A ačkoli si vůbec nerozumíme, nějak to na sebe hrajem a nějak se vždycky sejdem. Pořád nechápu proč. Šli jsme spolu tancovat, ale v momentě, kdy jsem od sebe odehnala nějakýho týpka, zatímco jeho kamarád začal tancovat s mojí kamarádkou, usoudila jsem, že už nejsem potřeba a udělám tedy nejlíp, když si půjdu sednout.

Objednala jsem si drink a všimla si páru u vedlejšího stolu. Kluk s holkou. Ona měla svou ruku položenou přes jeho na stole a něco vyprávěla. On upíjel ze své sklenice a díval se na mě. Zamračila jsem se na něj, on se usmál. Holka se podívala, kam se kouká. Dopila jsem skleničku. Celou dobu pronásledovaná jeho pohledem. Kamarádka se mi nevracela a já se začínala dostávat do světa opilých. Stála jsem na prahu toho světa a rozhodla se vstoupit po hlavě tím, že si dám ještě jeden drink, protože neni možný, abych se tak strašně nudila. 

K baru za mnou přišel ten z toho páru. Byl to němec, chtěl si povídat. Hned na začátku jsem mu vysvětlila, že pokud hledaj někoho do trojky, ať na to zapomene. Zasmál se. Vypadlo z něj, že se mu jen strašně líbim. Prej co si dám, že mě zve, že se taky cítí příliš střízlivě na tohle místo. Stáli jsme tam, popíjeli a povídali si. Najednou přišla jeho přítelkyně, která ho nejspíš hledala. Evidentně naštvaná mu něco říkala německy. On se usmál, omluvil a nechal mě tam. Šel si sednout zpátky k ní.
Opilej svět mě přijal, jako bych tam patřila odjakživa. A já se ve vší opilosti stále nudila. Navíc mi to divadlo přišlo ohromě komický. Sedla jsem si opět kousek od toho páru, abych měla výhled a bavila jsem se tím, že jsem navazovala oční kontakt s ním. 

Drahý čtenáři, nesuď mě.
Dopadlo to tak, že on mi nenápadně šel dát na sebe kontakt. Ona si toho ale všimla. Naštvala se a odešla. Jeho nechala tam. On se připitoměle usmíval a šel za mnou. "Je pryč. Tím se to urychlí." Zasmál se. Pak se zamračil. "No jo ale kde budu spát?"

Je to přes rok starej příběh. Otevírám to, protože mi teprva teď došlo, co jsem tenkrát udělala. Jedu ze svýho malýho soukromýho BrExitu (článek zde).

Brit, když nemohl mít mě, našel si na tři měsíce holku. Chudák holka o mě nic nevěděla. On jel za mnou a čekal, že se mu vrhnu kolem ramen, že budem zase spolu. A jí neřekl nic. Nejlepší kamarád mu dělal krytí. Ona byla jeho záloha, kdyby mu to v Praze nevyšlo. Nic netušící holka.
"Co bys dělal, kdybych chtěla bejt s tebou."
"Řekl bych jí pravdu."
"Prostě bys jí nechal."
"Jo."

I kdybych přeci jen uvažovala nad tím, že teda dobře, dám mu šanci. Jak bych mohla? Poprvý se ve mě pohnula ještě jedna věc. On se choval jako kretén. Ne vůči mě, ale vůči ní. Vzápětí se z holky, kterou jsme s kamarádkama tolikrát kritizovali a nadávali jí stal jen neskutečnej chudák a já bych jí nejraději zavolala, všechno jí řekla, objala a vzala na dámskou jízdu.

A právě v tom momentu jsem si vzpomněla na ten německej pár. Psala jsem, ať mě nesoudíte. Víte proč? Protože ta holka by mi měla poděkovat. Ukázala jsem jí, co za idiota si pouštěla domů.
Jindy zase v jinym baru za mnou přišel kluk, co tam měl rande s jednou mojí známou. Vzal si na mě kontakt a domlouval si rande se mnou. Tu holku mám celkem ráda.

Vzhledem k tomu, že nezvládneme provést hromadnou kastraci. (Haha to byl vtip, neberte mě za slovo.) Mám možná jen jedno poselství. 

Držme při sobě. Když vidíte, že je ten idiot ochotnej se chovat podobným způsobem k nějaký z nás, proč být další? Karty se míchaj a rychle otáčej.
Nechceš bejt přece ta blbá kráva ve finále i ty?