pondělí, března 10, 2014

Holčička, žena, dívka, slečna



"Chovej se jako slečna."
"Tohle holčičky přece nedělaj."
"Nikdo nechce babochlapku."

Měli jsme tu Mezinárodní Den Žen (PJ zase zapomněla přehodit kalendář.)
A co se věcí Muž-Žena týká mám v tom bordel.
Máme volební právo, svobodu co se týká zákonů a všelijaké legislativy. Snad i křesťanství posunulo Adama a Evu na stejnou úroveň a Eva už chudák není ta pokušitelka. Ale je tu pořád morální stránka věci. Něco v nás, co nám zkrátka brání přijmout to tak, jak to je.

Teď mě neberte špatně. Feminismus v přehnané míře je něco z čeho si ani já nepřestanu nikdy utahovat.
Ale vždycky jsem tak nějak balancovala na obou stránkách věci.

Žena má být v domácnosti. Tak to bylo, tak to je to je přirozené, tak by to mělo být. Přijde mi směšné, jak některé ženy zbrojí proti tomu, tvrdí, že tak to ony mít nechtějí. Neříkám, že mne osobně ta představa neděsí, ale více děsivá mi přijde ta, ve které tomu tak není.

Zatímco žena řeší kosmetiku muž má ty svoje věci. A teď br. Chci si nezávazně (a věřte že se toho jen tak nezřeknu) užívat jako chlap. Smějte se mi, odvracejte se ode mně, ale proč já bych měla čekat na Pana Božského, když si jsem jistá, že si on spolu s ostatníma klukama právě teď užívá společnosti nějaké jiné, kterou za chvíli (5...4...3..) už ani nebude znát.
I já mám vztek, že cítím šílenou potřebu do něčeho nebo někoho praštit.
Ani já nejsem svatá a dokážu si přihnout a užít si to.
A občas vytuhnu a chrápu, že by se starý chlap za to stydět nemusel.
Nejsem jenom hloupá holčička, jejíž vesmír se soustředí pouze na úzký okruh věcí kosmetika-móda-drby. (Když se mi to zrovna nehodí.)
Ale pak si užívám, když si můžu hrát na naivní a zranitelnou princeznu a můžu si vybrat všechny ty společenské výhody, které nám etiketa dopřává.

Pak tu mám také neodvratný fakt, že žena spolu s muži dokáže mít za vzor jednoho slavného a talentovaného muže, ale ženu budou mít za vzor vždy pouze ženy (a homosexuálové). Samozřejmě se najdou výjimky potvrzující pravidlo.
Ženy se zžijí s knižním hrdinou ať už je to muž nebo žena, ale ukažte mi chlapa, který bude číst knihu s ženskou hlavní hrdinkou. A to už ať u knížek nebo filmů.
Možná to bude tím, že ženská postava není tak zajímavá a řeší pouze, zda-li ji miluje nebo ne. Možná.

Jsem zmatená. Celé ty tři roky vám zde na blogu přináším různé závěry. Řekněte mi teď vy. Vyvoďte mi z toho závěr. Utopii. Jen prosím vyvarujte se přehnaně feministických závěrů, vážně je nemám ráda.

Štítky:

Komentáře: 4:

V pondělí, března 10, 2014 , Blogger Markéta Lisová řekl...

Teď si představ, kolik toho slyším já doma, co holčičky dělají a co nedělají…

 
V úterý, března 11, 2014 , Blogger PJ řekl...

Uh no tak to vůbec u tebe si to nedokážu představit.

 
V úterý, března 11, 2014 , Blogger Sova řekl...

Souhlasím s tebou, ale kdybych o tom měla začít mlet svoje, tak ti tu vznikne nový článek a to nechceš. :D Akorát bych se do všeho zase zamotala. Nakonec jednoduše můžu jen říct - ženy mají přece jen mnohem víc výhod. Možná je neberou tak vážně v zaměstnání jako muže, ale ukaž mi chlapa, který vydrží všechno, čím si běžná žena ve svém životě projde. :D

Jo a děkuju moc i tobě za podporu :D a ano, postavička je vybraná úmyslně. Nevím, jak jsi na tom s disney pohádkama, ale tato je nejnovější a jmenuje se Frozen (v češtině Ledové království). :D A postavička se jmenuje Anna. Chováním mi připomíná mou kamarádku, ale jak jsem se na ni dívala víc a víc, tak jsem se v tom viděla sama. :D

 
V úterý, března 11, 2014 , Blogger Markéta Lisová řekl...

„A holčičky by si jako malý hrály s panenkama, ne se stavebnicí…“ Mám pokračovat?

 

Okomentovat

Každý názor se počítá!

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka