Dva roky PJ

Vážení,milí, drazí, milovaní drahoušci!
Dva roky. Z hlediska stáří vesmíru, planety a dalších blbostí, kterými se zabývají vědci to je jen nepatrné období během kterého se vlastně nic důležitého nestalo. Ale v mém vlastním světě to je období zatraceně důležité.
Teď bych asi měla opět zmínit dojemně nedojemný příběh o tom, jak to všechno začalo. O tom, co se stalo 4.12. 2010, ale ... bohužel už jsem toto téma vyčerpala loni. Při oslavě pouhého roku. Letos již je to rok druhý a.. nějak se mi tomu nechce věřit.
Heh. Vedu zde řeč, jako bych byla třeba zakaladatelkou nějakého extra úspěšného blogu, což zatím ještě určitě nejsem. Pro mne mají ty dva roky takovou váhu, protože je to jediný,řekněme, koníček, který mě i po 2 rocích neskutečně baví. Nikdy předtím mi nic tak dlouho nevydrželo. A také mne ty dva roky kompletně změnily.
Díky blogu jsem měla šanci zúčastnit se skcí na které bych se nikdy nedostala.
Nezapomenu na mou první akci, co by blogerky a to návštěva showroomu u značky NEXT. Stejně tak s Jackeline vzpomínáme na přehlídku účesů Alcina Trend Kompakt Show. A další akce, kde jsem získala nejen nespočet zážitků,ale i zkušeností.
Nebýt blogu nikdy bych nepoznala tak skvělé a schopné holky jako je Annette, Wendy, Kirtsten,...
A i skvělé čtenářky, které obdivuji, ráda čtu, ráda si s nimi vymněňuji názory, jako Oli, Infinity.
Taky bych se asi pouze těžko ve svých 15-ti letech mohla radovat ze svého článku vydaném v časopise.
A za to vám všem moc a moc děkuju. Co by byl bloger bez čtenářů?

Loni jsem si kladla otázku, proč vůbec píšu nějaký blog, zda-li to má nějaký smysl, krom toho, že mě to baví. Letos však už vím, ale do 3. blogového roku chci vstoupit s úplně jiným konceptem. Jiný název, pozměněná myšlenka, více fotek.

Především jsem se rozhodla zkoncovat s poangličťováním na blozích. Už se mi nelíbí, jak každý druhý český bloger má všude vyvěšené fotografie NY, britské vlajky a tak dále. Jednou jsme se narodili jako češi, taky bychom na to měli být hrdí. Ano, máme vládu a politiku takovou jako máme. Ale všechno můžeme změnit.
Nadáváme na lidi kolem, všichni jsme věčně nespokojení. Sníme o tom, žít v nějakém "hezčím městě" ale jděte se někdy projít večer podél Vltavy na Staromák, uvidíte množství cizinců, co jsou uchváceni z Prahy. A zkuste se tak podívat. Budete žasnout sntejně jako oni, uvidíte něco, co přes rušný den nepostřehnete. A pokud vás z myšlenek taky nevytrhne nějaký Ital, když na vás sáhne a nezašeptá "Delicious", vydrželi byste tam stát hodiny. S hlavou vtyčenou a s dmoucí se hrudí pýchou.





A proto bych chtěla i tento blog zaměřit na takový trošku vlastenecký koncept. Využít toho, že mohu být tam kde jsem a odhalovat tak krásu Čech.
Ačkoli pokud to všechno dobře dopadne a já pojedu v květnu na měsíc na praxi do Anglie (držte mi palce) poodhalím vám zase střípky ze života takového průměrného Brita.
Takže po novém roce až opadne Vánoční atmosféra a Vánoční design. Očekávejte nové. A doufejme i lepší.