Prázdno.

Není to naražená kost nebo zlomené srdce, co bolí nejvíc.Nejhorší pocity nejsou strach ani nenávist. Není nic horšího než cítitprázdno.
Procházím zapadlou a prázdnou uličkou, kterou se mám dostat k autobusu...možná... Stejně jako prázdá je tato ulička mé vnitřní pocity také zmizely. Necítím smutek, vztek, radost, štěstí, neštěstí,... vůbec nic.
Problém je, že toto prázdno není způsobené ničím konktrétním. Tedy... může se to také stát, ale já k tomu momentálně důvod nemám. Prostě jen nemám náladu na to se usmívat či vůbec nějak dávat najevo své vnitřní pocity. Jsem relativně šťastná přesto se mi však tohle může stát. Venku sněží, Vánoční atmosféra je v plném proudu, v uších mi zní veselé Vánoční písničky... ale i kdybych zvedla ty koutky úst a pokusila se napodobit šťastného člověka k úsměvu to bude mít daleko.
A pište pak články, když necítíte absolutně nic. Vše co se stane je prostě nudné. Jako neděle.
Nejhorší pocit jakési otupělosti vůči světu.
Spousta práce a neschonost to všechno dělat. Co vlastně chci dělat? Nevím. Prospat celý den. Zapomenout, že vůbec byl. Chci usnout a probudit se znova. S lepší náladou. Tohle mě ubíjí.